Rozdělení dluhopisů
Dluhopisy můžeme členit podle různých faktorů. Nejčastěji jsou dluhopisy děleny podle emitenta, způsobu úročení a podle doby splatnosti.
Dělení dluhopisů podle emitenta:
Státní dluhopisy
Vydavatelem je stát a tyto dluhopisy slouží především k pokrytí vládních výdajů, jako jsou schodky veřejných rozpočtů, výdaje na infrastrukturu a financování náročných investičních projektů. Státní dluhopisy sice neposkytují tak velký výnos, ale jsou mezi investory oblíbeny pro velkou jistotu návratnosti vložené investice.
Komunální dluhopisy
Tyto dluhopisy vydávají obce nebo banky. Kromě jistoty navrácení vložených prostředků, nabízejí slušný úrok.
Podnikové dluhopisy
Emitentem je podniková společnost, jejíž cílem je získání kapitálu k nějaké formě rozvoje nebo investování.
Pokladniční poukázky
Jistou návratnost znamenají také pokladniční poukázky. Vydává je centrální banka. Splatnost je obvykle kratší než u státních dluhopisů.
Bankovní dluhopisy
Emitentem jsou banky. Lze je nakupovat prostřednictvím bankovní sítě.
Dělení dluhopisů podle doby splatnosti:
Splatnost je dalším důležitým faktorem. Rozlišujeme dluhopisy krátkodobé s dobou splatnosti do 5 let, střednědobé s dobou splatnosti od 5 do 10 let a dlouhodobé.
Dále můžeme členit dluhopisy podle úročení. Tento způsob členění je důležitý zejména pro malé investory.
Cena dluhopisů
Cena dluhopisu se odvíjí z hodnoty budoucích hotovostních toků, které obdrží majitel dluhopisu. Tyto hotovostní toky představují splacenou nominální hodnotu dluhopisu a úroky. Zde vyplývá hlavní riziko dluhopisu, pokud se změní úrokové sazby, změní se i cena za kterou lze tento cenný papír prodat či nakoupit. Riziko dluhopisu ovlivňuje také likvidita.
Během trvání platnosti dluhopisu, může docházet ke změnám tržní ceny. Třeba tím, že dojde ke změně úrokových sazeb, nebo se zhorší důvěra investorů v emitenta, za to požadují vyšší úrok u dluhopisu . Dalším faktorem, který ovlivňuje cenu dluhopisu je růst inflace. V současné době lze doporučit krátko až střednědobou investici do dluhopisů, je možné očekávat stejný výnos v porovnání s termínovanými vklady a spořícími účty. Výjimku můžou tvořit dluhopisy rozvíjející se trhů, kde je obvykle větší výnos.
Likvidita dluhopisů
Likvidita dluhopisů je velmi důležitý ukazatel pro investory. Nízká likvidita může ohrozit záměry investora, prodat dluhopisy v průběhu doby platnosti tohoto instrumentu. Pokud si investor koupí české dluhopisy, mohou se mu vyplatit pokud je drží do konce platnosti. Likvidita českých dluhopisů je na nižší úrovni než u dluhopisů evropských a amerických.
Likvidita dluhopisů je zejména důležitá pro aktivní obchodníky. Pro investory, kteří spoléhají na výnosový úrok tak likvidita nehraje primární roli. Pro emitenty dluhopisů, především stát a bankovní instituce, je likvidita důležitým prvkem. Při jejím nedostatku jsou možné velmi vysoké cenové výkyvy.
Existuje více faktorů, které ovlivňují likviditu.
Uveďme např. porovnání výnosových křivek. Jedná se hodnocení emitentů a struktury jejich dluhopisových emisí. Pokud jsou některé dluhopisy jednoduše pochopitelné pro investory, je to podpůrný prostředek pro vyšší likviditu. Dalším faktorem je transparentnost emitenta dluhopisů. Průhlednost a jasná záruka plnění závazků emitenta výrazně přispívá k větší likviditě.
Obchodování s dluhopisy
Při obchodování s dluhopisy je nutné dodržovat určitá pravidla. Každý investor by si měl tyto pravidla předem prostudovat.
Před obchodováním je nutné:
Prostudovat obsah samotného dluhopisu a také prospekt emitenta. Tento dokument obsahuje informace o dluhopisu, vydavateli. Dále obsahuje výši půjčky, úrok, splatnost dluhopisu, zajištění a období prodeje dluhopisu.
Sledovat hodnocení ratingových agentur, které hodnotí dluhopisy především z hlediska včasných plateb úroků a také z hlediska ochrany majitele dluhopisu v případě bankrotu emitenta. Nejstabilnější dluhopisy získávají ocenění AAA. Další stupně hodnocení jsou B, což znamená riskantnější investici. Písmena C a D označují nejnižší kategorie dluhopisů. Samozřejmě zde také platí, čím nižší ratingové hodnocení, tím vyšší výrok investor očekává.
Jak se zachovat po investici do dluhopisů?
Je vhodné uschovat dluhopisy do správy bance nebo obchodníkovi s cennými papíry, Dluhopisy v listinné podobě je nutné uchovat v pořádku a nepotrhané. Obchodníci, kteří spekulují na zvýšení úroků, preferují dluhopisy s kratší dobou splatnosti. Naopak obchodníci očekávající snížení úroků, kupují dluhopisy s dlouhou dobou splatnosti.
Ukončit investici do cenných papírů je možné na burze, je to stejně snadné jako obchodování ostatních investičních produktů, mezi které patří akcie, komodity, opce a veřejně obchodované fondy ETF. Na rozdíl od měnových párů, které jsou obchodované na forexu, což je mezibankovní trh.
Úrokové riziko
Úrokové riziko vzniká na trhu při změně úrokových sazeb. Patří do kategorie tržních rizik. Změna úrokových sazeb se může dotknout investorových předpokládaných výnosů a také závazků banky. Úrokovými sazbami banky úročí svá aktiva a pasiva. Mezi aktivy jde zejména o poskytnuté úvěry, vklady u jiných bank, nakoupené dluhopisy aj. Toto celé jsou úrokové příjmy. V pasivech banky jsou zařazeny hlavně vklady klientů a emitované dluhopisy. Zde se jedná o úrokové náklady.
Úrokové sazby u aktiv a pasiv bank jsou na rozdílné výši. Úrokové sazby u aktiv jsou vyšší a u pasiv nižší, což bance zaručuje úrokový výnos neboli úrokovou marži. V průběhu času se úrokové sazby mění a s tím i úrokové náklady a příjmy, což se odráží na úrokové marži, která je hlavním příjmem banky. Změny úrokových sazeb proto ovlivňují tento příjem banky a záleží jak jsou úrokové příjmy a výnosy strukturovány v jednotlivých bankách.
Pro snížení úrokového rizika je z pohledu bank ideální stav, kdy aktiva a pasiva jsou sladěny na stejnou úroveň. V případě změny úrokových příjmů a výdajů by úroková marže zůstávala stále stejná. V běžné praxi ovšem banky využívají zajišťování pomocí finančních derivátů, které úrokové riziko eliminují.